XXIV. Sympozium Jenewein – Kutná Hora
6. 9. – 6. 10. 2024

JENEWEIN Felix studie a definitivy ze sbírek GFJ

1. 7. – 31. 8. 2024

MARTIN FROULÍK. BAVARIAN HUNTERS
ONDŘEJ MINÁŘ. KRAJINY​

17. 5. – 23. 6. 2024

VÁCLAV RODEK MORFEOVY SÍTĚ​

5. 4. – 8. 5. 2024

DIAMETRÁLNÍ ŘEZ výběr ze sbírek GFJ z let 1996–2023

3. 2. – 24. 3. 2024

13.01. – 24.02.2023 / JAN ŠTULÍŘ / TIKAJÍCÍ HVĚZDA / obrazy

JAN ŠTULÍŘ (*1993) upoutal v květnu 2022 na výstavě klauzurních prací ateliéru Jiřího Petrboka pražské AVU sestavou prací, které zcela vybočovaly ze standartního kreslířského projevu v tvorbě absolventů tohoto ateliéru. Dramatické podání expresivní dravé malby s obsahovými konotacemi k dekadentní a symbolistické tradici české malby prokázalo Štulířovy schopnosti „nového vidění“ a jeho výjimečné nadání, které si zasluhuje možnost samostatné prezentace. Práce jako Miriam (2022) a Před svítáním (2021) asociují to nejlepší z české symbolistické malby. Základem jeho práce je především kresba s určitou mírou inklinace ke grotesknosti, kterou si odnesl z ročního studia v ateliéru Jiřího Sopka. Štulířova tvorba malířská se rozvíjí v Petrbokově ateliéru postupně, zpočátku jako sporadický doplněk sérií intuitivních kreseb, útržků imaginárních vzpomínek, úryvků z přetransponovaných obrazů minulosti, sahajících do doby mýtické, nedávné minulosti, reflektující střety politické a sociální disfunkce, nerespektování kořenů dávného vědění, popírání zákonitostí přírody a prolínající se s vizemi ryze aktuálními. Jeho tvůrčí metoda spočívá ve vyvržení vizuální směsi podvědomí na povrch plátna nebo původně papírové podložky. Výstava prezentovala vzorek Štulířovy práce, více než dvacet prací z období let 2020 až 2022. Souběžně s malbou se však nadále věnuje médiu kresby a obě polohy se prolínají a podporují. – Název výstavy – Tikající hvězda – fungoval jako určitý sjednocující prvek, byl zástupným symbolem uplynulé politické éry, objevuje se tak v pěticípé formě na většině obrazů, nebo ve formě šesticípé jako univerzální symbol noční oblohy, prostoru nad horizontem krajiny, je časovým prvkem, asociací nokturna či zastřeného snového podvědomí. Adjektivum „tikající“ má vyvolat určitou nervozitu nebo tušení nějaké nastávající kolize, zvratu, výbuchu…

03.03. – 28.04.2023 / MICHAL ČERNUŠÁK / YES WE COULD / obrazy

MICHAL ČERNUŠÁK (*1982) patří k výrazným představitelům slovenské velkoformátové figurální malby realizované pomocí kombinace akrylu a paintbrushe.Je absolventem Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě, atelieru malby Ivana Csudaie. Je zařazován do reprezentativních přehlídek současné malby nejen na Slovensku ale i v zahraničí. Zpracovává systematicky téma moderní společnosti, globalizace a konzumu. Po rannějším období monochromatických pláten přešel po roce 2010 k baroknímu víření barevných kompozic obsahující fragmenty zástupných výseků nejrůznějších lidských skupin, jejich činností. Podává vířící obraz hroutícího se světa absolutního pluralismu zahrnující úryvky z davových scén válečné aktivity, byznysu, reklamy, marketingu nebo masové relaxace moderní společnosti. Smysl pro barvu a formu v kombinaci s monumentálním přednesem zaručuje Černušákovi maximální přesvědčivost výrazu. Je zastoupen v řadě významných veřejných sbírek na Slovensku a v zahraničí. Sammlung Essl, Wien-Klosteneuburg (A); European Central Bank, Frankfurt am Main (D); Marek Collection, Brno (CZ); Wannieck gallery, Brno (CZ); DvorakSec Gallery, Praha (CZ); Galéria mesta Bratislavy – GMB, Bratislava (S).

06.05. – 26.06.2023 / MARKÉTA ZLESÁKOVÁ / obrazy

MARKÉTA ZLESÁKOVÁ (*1976) patří k autorům, pro které přesídlení z velkoměsta do vzdálenější lokace v hornaté a zalesněné oblasti náchodského pohraničí znamenalo možnost koncentrace a příklon k podnětům, které bezprostřední kontakt s přírodou nabízí. Její tvorba osciluje mezi užitou textilní tvorbou a malbou. Grafické školení vnáší do její malby vyšší míru abstraktního myšlení, propojuje-li reálné vize s imaginací prostoru autonomního ornamentu. Vykrajuje tvary vegetace, maluje věci jako zjednodušené tapety nebo se promalovává k vlastnímu jinému barevnému vidění světa, připomínajícímu opartovou zkratku. Je inspirována osobní zkušeností z různých kulturních prostředí, obdivuje islámský ornament, prolínání a složitosti pralesních spletí a vegetace exotických krajin (Thajsko, Bali, Nový Zéland, Tongánské království), kde pobývala.

07.07. – 27.08.2023 / FELIX JENEWEIN 1857-1905, ze sbírek GFJ

FELIX JENEWEIN (1857-1905), významný kutnohorský rodák, studoval malířství v Praze v letech 1873 – 1879 na pražské akademii u Jana Swertse, v letech 1879 – 1880 u profesora Josefa Trenkwalda ve Vídni. Jenewein, malíř figurálních historických a náboženských výjevů, příslušník, tzv. generace Národního divadla, navazoval svou vypjatou náboženskou malbou na příklad prerafaelistů a nazarénů. Jedna z pozoruhodných postav českého malířství přelomu 19. a 20. století. V roce 1941 Marie Jeneweinová, vdova po Jeneweinovi, odkázala městu Kutné Hoře uměleckou pozůstalost po svém muži malíři Felixi Jeneweinovi. Hlavní a nejvýznamnější částí uměleckých sbírek města je právě Jeneweinova sbírka, jež svým charakterem představuje z umělecko-historického pohledu zcela výjimečný a exkluzivní soubor. Z hlediska početnosti předčí dokonce i reprezentativní celek Jeneweinových prací Národní galerie v Praze. – Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory spravující tento sbírkový fond, připravuje vždy jednou za rok výstavu, kterou veřejnosti zpřístupňuje vybranou část sbírek ve snaze alespoň zčásti vyhovět podmínce závěti Marie Jeneweinové, jejímž smyslem bylo stálé zpřístupnění Jeneweinova díla. V červenci až srpnu 2023 vystavený celek čítal 25 prací z rozmezí let 1875 tj. doby studií na akademii až po vrcholné práce figurálního symbolismu po roce 1900, jako Bílá Hora (1902), Rodina Zlodějů (1903) nebo Čím více kolébek, tím více rakví (1904-1905).

07.09. – 22.10.2023 / XXIII.SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ JENEWEIN – KUTNÁ HORA

Marie Butula CICHÁ, Michal ČERNUŠÁK, Marcela PUTNOVÁ, Sofie ŠVEJDOVÁ, Matouš TICHÝ

Malířský workshop třiadvacátého ročníku jeneweinovského sympozia se konal jako každé léto počínaje rokem 2000 v prvních čtrnácti dnech měsíce července, tentokrát v přízemních prostorách bývalé zámečnické firmy Aeros Staněk v Nádražní ulici v Kutné Hoře. Výsledky sympozia byly prezentovány na výstavě v termínu září až říjen 2023. Letos se sympozia zúčastnilo pět umělců a sice Marie Butula Cichá, Michal Černušák, Marcela Putnová, Sofie Švejdová, Matouš Tichý. Hlavním tématem sympozia je konstantně Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. I tak byl naplněn další cíl sympozia, vytvářet specifický tvůrčí prostor přímo v Kutné Hoře, kde Jenewein působil. – Sestava účastníků sympozia pro rok 2023 byla volena především jako výběr z mladší umělecké generace. Logické je zde dlouhodobé zaměření na figurální malbu vzhledem ke spojitostem s Jeneweinovou tvorbou, nicméně realistické tendence (Michal Černušák, Marcela Putnová, Marie Butula Cichá) jsou doplňovány i autory s volnějším přístupem k malbě (Sofie Švejdová, Matouš Tichý). V průběhu sympozia vzniklo 23 nových uměleckých děl – Cichá (4), Černušák (3), Putnová (3), Švejdová (6), Tichý (7).

14.01. – 27.02.2022 / SAMUEL KOLLÁRIK – ZERO HERO, malba

Mladý slovenský malíř SAMUEL KOLLÁRIK (*1992) se zabývá figurální malbou i krajinou. V letech 2008 – 2012 vystudoval střední Školu úžitkového výtvarníctva v Kremnici, obor plošné a plastické rytí kovů, ve studiu pokračoval 2012 – 2015 na ostravské univerzitě v ateliéru volné grafiky Marka Sibinského. Od roku 2015 do 2021 studoval na pražské AVU v ateliéru malby Marka Meduny. Kutnohorská výstava s názvem ZERO HERO navazovala na Kollárikovu diplomovou práci z roku 2021, která stanovila jako hlavní Kollárikovo téma manipulaci s figurálním motivem vycházejícím ze stereotypu zobrazování běžného skinheada. Zabývá se unifikací image, zbavováním se individuality za účelem dosažení příslušného minoritního statutu, znaku příslušnosti k jisté skupině. Bez ohledu na obsahové významy a podklady s nimiž pracuje, patřila jeho diplomová práce v létě loňského roku mezi nejvýraznější. Kollárik hledá v realitě známky nadpřirozena, metafyziky, iracionality a jeho expresivní malba vyznívá velmi existenciálně. Pracuje s olejem a akrylem, příležitostně experimentuje s tiskovými technikami a využívá náhody v procesu malby. Používá v malbě deformace postav, nereálné vzájemné průniky prostoru, střídá prostředí a vidí je v jejich kontroverzích. Evidentně se přiklání ke zvláštní směsi reálné, surreálné a expresivní malby.

11.03. – 30.4.2022 / ANDREA LÉDLOVÁ-BAŠTÝŘOVÁ – PSOKŮŇ A TI DRUZÍ, kresby, obrazy, objekty

ANDREA BAŠTÝŘOVÁ studovala v letech 2011-2017 na pražské AVU v ateliéru kresby Jiřího Petrboka. Čtvrtý ročník studia strávila na stáži v ateliéru malby Vladimíra Skrepla, odkud přešla v pátém ročníku do sochařského atelieru Lukáše Rittsteina. Zvláště tato možnost ji velmi ovlivnila a v Rittsteinově ateliéru také vznikla její socha
Největší příšera (2015), která byla vystavena v roce 2017 na Václavském náměstí v Praze. Používá různá výtvarná média – malbu, kresbu, fotografii, šité objekty-sochy. Vytvořila typologii 33 nejrůznějších příšer, nejčastěji zvířecích kříženců s vlastní psychologií, s nimiž systematicky pracuje od roku 2013. V rámci vlastních prezentací je sestavuje do nejrůznějších instalací nebo je převádí z média do média a zkoumá možnosti transpozice, tzn. že tentýž zobrazovaný předmět poskytuje v jiném médiu nejen změnu formální kvality, ale umožňuje nejrůznější kombinace vzájemného působení. – K charakteristickým rysům díla Andrey Baštýřové patří zprvu zaujatost psychickými poruchami, také zvířecím světem a později inspirace dětskými úzkostmi a mentálními obrazy z nočních můr. V obecnějším záběru pracuje s imaginativními a existenciálními obsahy. K dalším výrazným znakům patří cykličnost, ověřování témat a jejich vzájemné prolínání, hromadění detailů a jistá přesná kresba, komparativní střídání významového detailu a klidnější plochy prostoru, a také sklon k narativitě

06.05. – 26.06.2022 / SOFIE ŠVEJDOVÁ – OVER THE EDGE, obrazy

Malířka SOFIE ŠVEJDOVÁ (*1990) je absolventkou Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studovala malbu v atelieru Stanislava Diviše (odb.as. Aldin Popaja) v letech 2009-2010 a následně v letech 2010-2014 v ateliéru malby Jiřího Černického (odb.as. Marek Meduna). Jako výrazná představitelka současné mladé malířské scény začala samostatně vystavovat v roce 2013 (Situace 26, Galerie Pavilon, Praha), další výstavou v roce 2014 byla prezentace obrazů malovaných podle televizních seriálů v Jiří Švestka Gallery v Berlíně (Big Hug Mug). Přes naznačený slibný začátek spolupráce mezi autorkou a dobře známou obchodní značkou galeristy Jiřího Švestky, mění v roce 2021 Švejdová strategii a vsází na pražskou Karpuchina Gallery. Zde také představila v říjnu loňského roku na výstavě Skleník novou razantní malbu, vzdálenou její předchozí plošnější podobě abstrakce. – Současná poloha její velkoformátové expresivně pojaté abstraktní malby se zrodila v inspiracích z oblasti vegetace a rostlinných struktur. Je podstatné zmínit, že štětec u ní nahrazují prsty a její obrazy jsou tak posledního půl roku ruční prací, a ne obrazně řečeno. Švejdová tak vnáší do plochy obrazu mnohem víc divokosti, exprese, struktur, řeší svá plátna se smyslnou extravagancí a plasticitou barevné matérie. Samozřejmě je u ní na první pohled patrný enormní malířský přístup, živelnost, zaujetí barvou, smysl pro její významy, všechny takřka metafyzické proměny, jichž je tato materie schopna. Abstrakce sice sama z povahy věci vylučuje popisnosti, nicméně reálný základ, ať už reálný výjev, postava, situace, figura, nebo jen naznačený smysl, to vše poskytuje oporu pro malbu Sofie Švejdové, a to z čeho autorka vychází.

01.07. – 31.08.2022 / FELIX JENEWEIN 1857-1905, ze sbírek GFJ

Významný kutnohorský rodák, studoval malířství v Praze v letech 1873 – 1879 na pražské akademii u Jana Swertse, v letech 1879 – 1880 u profesora Josefa Trenkwalda ve Vídni. Jenewein, malíř figurálních historických a náboženských výjevů, příslušník, tzv. generace Národního divadla, navazoval svou vypjatou náboženskou malbou na příklad prerafaelistů a nazarénů. Jedna z pozoruhodných postav českého malířství přelomu 19. a 20. století. Dílo tohoto autora si dokázalo i po sto letech udržet hodnotu mírou své neobvyklé autenticity a umělecké kvality. – V roce 1941 paní Marie Jeneweinová, vdova po Jeneweinovi, odkázala městu Kutné Hoře uměleckou pozůstalost po svém muži malíři Felixi Jeneweinovi. Jí také Kutná Hora vděčí za to, že se vedle Národní galerie v Praze stala vlastníkem velice kvalitního souboru téměř 200 Jeneweinových prací obsahujícího ranné kresby, ale i studie, včetně některých definitiv z vrcholného období autorovy tvorby, tj. kolem roku 1900. Patří mezi ně například studie k Dopoledni Velkého pátku (1894), část cyklu Jidáš Iškariotský (1897), a část cyklu Mor (1900), studie ke Stěhování Židů (1904), kresby pro nástěnné malby v kostele U sv.rodiny ve Vídni-Ottakringu a mnoho dalších. Hlavní a nejvýznamnější částí uměleckých sbírek města je právě Jeneweinova sbírka, jež svým charakterem představuje z umělecko-historického pohledu zcela výjimečný a exkluzivní soubor. – Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory spravující tento sbírkový fond, připravuje vždy jednou za rok výstavu, na které je veřejnosti umožněno vidět vždy vybranou část tohoto souboru ve snaze alespoň zčásti vyhovět podmínce závěti. Vystavená část sbírky dokumentovala nejdůležitější časové úseky Jeneweinovy umělecké tvorby. Jak jen provizorní komornější výstavní prostory umožňovaly.

09.09. – 30.10.2022 / XXII.SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ JENEWEIN – KUTNÁ HORA Aneta FILIPOVÁ, Jan HERES, Ondřej MINÁŘ, Magdalena TURZOVÁ, Anne Marie VARDANYAN

Malířský workshop dvaadvacátého ročníku jeneweinovského sympozia se konal jako každé léto počínaje rokem 2000 v prvních čtrnácti dnech měsíce července, tentokrát v přízemních prostorách bývalé turistické ubytovny na náměstí Národního odboje v Kutné Hoře. Výsledky sympozia jsou prezentovány na výstavě v termínu září až říjen 2022. Letos se sympozia zúčastnilo pět umělců, a sice Aneta Filipová, Jan Heres, Ondřej Minář, Magdalena Turzová, Anne Marie Vardanyan.
Hlavním tématem sympozia je konstantně Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. I tak byl naplněn další cíl sympozia, vytvářet specifický tvůrčí prostor přímo v Kutné Hoře, kde Jenewein působil.
Sestava účastníků sympozia pro rok 2022 byla volena především jako výběr z mladší umělecké generace. Logické je zde dlouhodobé zaměření na figurální malbu vzhledem ke spojitostem s Jeneweinovou tvorbou, nicméně realistické tendence (Ondřej Minář, Magda Turzová, Anne Marie Vardanyan) byly doplňovány i autory s volnějším přístupem k malbě (Jan Heres, Aneta Filipová). V průběhu sympozia vzniklo 27 nových uměleckých děl – Filipová (4), Heres (7), Minář (3), Turzová (6), Vardanyan (7). Galerie získala z výsledků sympozia 10 nových sbírkových předmětů.

11.11. – 31.12.2022 / JAN HERES – BITE BACK, obrazy

JAN HERES (*1992) je absolventem pražské akademie, kde prošel malířským školením v atelierech doc. Michaela Rittsteina a prof. Jiřího Sopka. Na počátku studia disponuje obvyklou malířskou výbavou, která mu umožňuje absorbovat vlivy obou ateliérů a dospívá k živé expresionistické malbě s vášní pro kolorit, pro zachycení neobvyklé intimní atmosféry a zejména pro figuru. Prakticky až v roce 2015 máme možnost pozorovat na Heresových plátnech neobvykle širokou stopu štětce, větší zájem o čisté barevné tóny, který postupně vygradoval v úplné opuštění konceptu lomeného tónu. Tato změna souvisela s Heresovým studijním pobytem v jiném, mimoevropském kulturním prostředí. V letech 2014–2015 absolvoval studijní pobyt v Jakartě v Indonéském institutu umění, kde se seznamuje nejen s jinou kulturou, ale i s jiným přístupem k vnímání barvy. Je zaujat rituálními jávanskými maskami, které maluje v jejich původních barevných významech, do nejmenších podrobností. Malbu propojuje i s grafikou. K dalšímu vývojovému zlomu přispívá studijní pobyt ve španělské Valencii v letech 2017–2018 odkud pochází série maleb koupajících se a slunících se poloobnažených těl s ostrou takřka signální barevností žlutí, modří, červení a také oranžových tónů. Do závěru toho období spadají i koláže, pracující s tvarem, střídáním barev a kompozicí z kterých vytvářel buď objekty nebo plošné nástěnné instalace z vyřezaných segmentů. Zkušenost s tímto typem práce ho posunula v malbě k jeho současnému rozvržení obrazové plochy, která zcela opouští snahu o modelací a pracuje čistě s tvarem a barvou. Bylo řečeno, že Jan Heres je malířem divoké přítomnosti, v jeho plátnech najdeme nespoutanost a barevnost urbánní džungle, která propojuje individualitu a její emotivní světy.

15.01. – 28.02.2021 / JAN VYBÍRAL, Made in Italy 123/4/56789101112/93 video, instalace

Poslední prezentací architekta JANA VYBÍRALA byla instalace Made in Italy 123/4/56789101112/93 v rámci výstavy White Plastic autorů – Jan Vybíral, Kateřina Kulanová, Vojtěch Rada, Petr Bureš (kurátorky Sára Davidová a Markéta Jonášová) v prostoru Galerie Pragovka v září-listopadu 2020. Vybíralova instalace pro Kutnou Horu navazovala na tento projekt, který pracoval s konkrétními částmi artefaktu, jejich transformací do virtuálního prostoru a zkoumal vazby mezi přítomností, minulostí. Zároveň se soustředil na to, jakým způsobem působí čas jako proměnná teoreticky i prakticky ve vnímání uměleckého díla a jeho částí. Vybíralovy instalace odkazují svou levitující působností aktualizovaně na konceptuální instalace Ivana Kafky. – Název výstavy vychází z typového označení zahradní plastové židle italské výroby, kterou Vybíral rozřezal na 14 částí, zrušil původní užitnou hodnotu celku a zdůraznil estetickou autonomní hodnotu jednotlivých elementů. Každý z nich je pak buď vizuální synekdochou typu „pars pro toto“ nebo analytickým vzorkem, umožňujícím sledovat proměny materiálu působením času, jeho povrch, tvar. Zavěšením částí do prostoru akcentuje význam jednotlivých detailů, které se stávají jak samostatným artefaktem, tak ve svém celku reálným prostorovým dílem. Vybíralova práce sestává ovšem ze dvou částí – instalace a videa. Video transformuje stejnou židli do virtuálního prostoru. Její části naskenované ve 3D rozmístil ve fiktivní krajině. Působivost videozáznamu pak spočívá v kontrastu mezi standartní měřítkem pozorovatele procházejícího krajinou a obří velkostí jednotlivých segmentů židle, které zde působí jako části gigantické architektury mimozemské civilizace. Vybíralova instalace má více rovin, reálnou a virtuální, sochařskou a architektonickou, sofistikovanou i imaginativní, splňuje znaky konceptuálního díla.

12.03. – 30.04.2021 / PETR BAŘINKA / VE DNE V NOCI / obrazy

PETR BAŘINKA (*1979) během svých uměleckých studií prošel různými ateliéry od sochařských (2002-2007 AVU Praha, K.Gebauer; 2004, AVU Atény, G.Lappas), grafických (2000-2002, AVU Praha, J.Šalamoun), až po malířské (2011-2015, AVU Bratislava, I.Csudai). Nezaměřuje se na jedno jediné médium, ale vyjadřuje se souběžně v několika různých, věnuje se grafice, malbě, ilustraci, instalacím. – První Bařinkova samostatná prezentace proběhla v roce 2004 v Praze, od roku 2005 se pak účastní různých společných generačních přehlídek mladé malby (např. aukce mladého umění v Galerii Peron 2005, Zlínský salon mladých 2006 a 2009). Nicméně upoutal více až v roce 2013 cyklem Night Visitors, kde se poprvé objevuje kombinace komunistické architektury a nočních fantómů se zřetelně karikujícími rysy. Spojuje tak dvě velké obsahové tradice české současné malby – postmodernu a grotesku. – Bařinkovi fantomové v jejich běžných „každonočních“ činnostech jsou metaforou normálního denního veřejného života. U Bařinky platí, že co je pro někoho den, je pro jiné noc, pracuje s kontroverzní směsí reality, utopie, minulosti a současnosti. – Temné siluety duchů s výraznýma bílýma očima mají jasně komiksový ráz, v první fází svého vzniku jen obydlely časy, co zmizely, v době koronavirového lockdownu najednou získaly další význam. Kinosály, restaurace, kavárny, galerie nevyprázdnila politická změna, ale celosvětová pandemie. Přes veškerou Bařinkovu zřejmou snahu status věcí komentovat činí tak laskavým humorem, který jakoukoliv dramatičnost odlehčuje.

12.05. – 25.06.2021 / LENKA FALUŠIOVÁ . MAGIE LESA / kresba, grafika

LENKA FALUŠIOVÁ (*1988) studovala v letech 2012-2017 na pražské AVU v ateliéru grafiky prof. Jiřího Lindovského a pak doc. Dalibora Smutného, jeden rok strávila na ASP ve Waršavě u Rafala Strenta (2009-2010), ale vůbec její první vyšší výtvarné školení proběhlo na Fakultě umění Ostravské univerzity, kde studovala volnou grafiku u Eduarda Ovčáčka (2008-2011). To vše v praxi znamená, že byla obeznámena se všemi nejrůznějšími druhy grafické tvorby a technologickými postupy, přesto se její hlavní doménou výhradně stala kresba a čárový lept. – Důraz asi položíme hlavně na slovo kresba, která je disciplínou vyžadující naprostý základ všeho, co dělá z někoho umělce. V prvé řadě schopnost pozornosti, vnímavosti, koncentrace a v nejzazžím smyslu toho slova i filosofický náhled na zobrazované. Také touhu po pochopení všech souvislostí a vazeb, a nejen zjevných ale i skrytých. Lenka Falušiová v tom směru došla až ke studiu esoterické literatury a tedy nejen kresbou, ale i myšlenkově se snaží dobrat nejhlubších obsahů skrytých tajemství přírody. – V naprosté většině případů sehraje při názorovém formování umělce nejdůležitější roli jeho dětství a věk kdy se formují jeho názory na vše kolem něj. Lenka Falušiová je rodačkou z Vrbna pod Pradědem a měla tudíž blízko k horské krajině Jeseníků, kde čerpala první inspiraci. Nyní přesídlila do Posázaví, které nabízí krajinu podobně bohatou na vegetaci. Už jen ze způsobu volby témat a vizuálních výseků, které zpracovává, je zřejmé že neřeší krajinné pohledy jako celky, ale je absolutně pohlcována detailem a hloubkou vnitřní struktury rostlinného organismu.

01.07. – 31.08.2021 / JENEWEIN Felix 1857-1905 / ZE ŽIVOTA KRISTOVA

Pět výplní domácího oltáře, jehož autorem byl Jan Kastner, profesor řezbářské speciálky na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, jsou jedny z mála děl Jeneweinových, jejichž nosným médiem není papír, ale jsou to malby na křídovém podkladě na dřevěné desce. Tlumenou svou barevností připomínají nejvíce malby freskové a odpovídají tak tímto svým rázem požadavkům na realizace pro církevní architekturu, nikoliv však v době Jeneweinově. Tomu bylo stále vytýkáno, že jeho individualismus, idealismus, symbolismus a naturalismus v jednom, se tak prudce vymyká z oficiálních církevních představ o náboženské malbě, že mu prakticky vůbec až na nečetné výjimky, nebyla práce do kostelních interiérů zadávána. – Tři z výplní nesou figurální témata představující zvěstování tedy zrození Krista, jeho smrt ukřižováním a pohřbení a smrti hlavního námětu Ze života Kristova. Vlastně je s podivem, že byl Jenewein vůbec vybrán pro takovou příležitost, jakou byla prezentace Uměleckoprůmyslové školy na Světové výstavě v Paříži v r.1900. – Celkovou podobu oltáře známe z nezřetelné černobílé fotografie v časopise Volné směry z r.1901, víme tedy, že na rozdíl od Českého oltáře další Kastnerovy práce vystavené v Paříži, a podrobně popsané a zdokumentované, byl domácí oltář Jeneweinův mnohem komornější, s prostým řezaným ornamentem, oltář měl klekátko a výklenek pro střední část polyptychu a lucernu se svíčkou, výklenek byl v dolní části prohnut v secesní křivce, jíž odpovídaly paralelní linie rostlinného dekoru po stranách výklenku. Zdobení intarzií bylo provedeno J. Kubátem ve vegetabilním stylu. Součástí oltáře bylo vyšívané antependiem, s prostým rostlinným dekorem korespondující s výzdobou oltáře. Pařížská výstava byla vítězstvím nové umělecké epochy, setkaly se zde jednotlivé národní varianty nového slohu, výsledkem byl pak ve svém celku moderní umělecký pohled na svět. – Kromě výplní se zachovaly kresebné návrhy na kartonech v měřítku jedna ku jedné, plus barevný menší kvaš, s mnohem výraznější barevností a také s některými změnami na dvou uvozujících úzkých vertikálních paneau, kříž a hada zde nahrazují lebky. Podrobná příprava k definitivní práci byla, ale Jeneweinovým typickým znakem a díky tomu máme řadu studií a skic i k dalším jeho důležitým pracím.

28.08. – 30.09.2020 / XXI.SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ JENEWEIN – KUTNÁ HORA
Lenka Falušiová, Samuel Kollárik, Barbora Mikudová, Karolína Netolická

Jednadvacátý ročník jeneweinovského sympozia se konal v první polovině července opět v Nádražní ulici v bývalém sídle zámečnictví Staněk neboli firmy Aeros, výstava z výsledků workshopu se pak následně konala v září až říjnu 2021. Letos se sympozia zúčastnili čtyři z původních pěti plánovaných umělců, a sice Lenka Falušiová, Samuel Kollárik, Barbora Mikudová a Karolína Netolická. Workshop sympozia se konal obligátně na téma Reflexe Jeneweinova díla v současném výtvarném umění s následujícími podtématy: náboženský historismus a exaltovanost, mortalita, religiozita a její morální a duchovní potence, existencionalismus ve výtvarných oborech malba, kresba a kombinované techniky. I tak byl naplněn další cíl sympozia, vytvářet specifický tvůrčí prostor přímo v Kutné Hoře, kde Jenewein působil.

12.11. – 31.12.2021 / DOMINIK BĚHAL / THE EIGHT STORY OF THE FIFTH DAY, obrazy

Malíř DOMINIK BĚHAL studoval v letech 2004-2008 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti obor malby. V letech 2009-2015 navazuje na studia malby v ateliéru prof. Michaela Rittsteina na pražské Akademii výtvarného umění. Během studií se soustřeďuje na krajinu, nepracuje s ní ovšem jako s objektem senzualismu, využívá ji jako prostor, který se překlápí v časových rovinách mezi minulostí a současností. Používá různé malířské techniky, které umožňují navození historického vizuálního dojmu, takového, jaký známe ze starých litografií nebo fotografií. Kombinuje suchý pastel s malbou akrylem. Pracuje s nejrůznějším historickým materiálem. Díky tomu začal také experimentovat s freskovou malbou, tj. malbou pigmenty do vlhké omítky. Tato technologie známá z historické architektury, interiérů sakrálních a profánních, umožňuje postup v práci pouze v dílčích úsecích. Malba je možná vždy jen do čerstvé vlhké omítky, jen pak se pigmenty spojí trvale s podkladem. To, co staří mistři fresek zakrývali, nesouvislost malby a úsekovitost, Běhal naopak využívá jako zvláštní prvek a jeho malby pak připomínají koláž. Osvojil si také díky zkušenosti s freskovou malbou zvláštní strukturu malby, se kterou se na jeho obrazech setkáváme. Nyní ale už to není pigment na omítce, ale akryl na plátně. Plátno také umožňuje výraznější barevnost než zastřená sražená škála u fresca i když ta je právě nositelem historického dojmu. Jiným takovým prvkem je kromě formálního i složka obsahová. Běhal nemaluje jen historické prostory zaplněné architektonickými segmenty antickými, renesančními nebo barokními, pracuje především s figurou, vybírá si výjevy připomínající starozákonní biblickou (Eve, 2021; The sower, 2021) a mytologickou tématiku (Golden Palm, 2021). Příběhy jeho obrazů dostávají další významy díky názvům děl a posouvají je k jiným smyslům (např. serpent bearer – nosič hadů, moon – měsíc, survivors – přeživší, the eight story of the fifth day – osmý příběh pátého dne, bathers – koupající se, the abduction – únos, the sower – rozsévač). Zmiňovali jsme kolážovité dělení plochy obrazu (Fight, 2020; The bathers, 2021), jeho dalším významem je bezesporu asociace s animovaným filmem, jako by se všechny možnosti vnímání obrazu dále množily a stával se čímsi polyfunkčním a dílem se zcela jinou autonomií. Obecně je malba Dominika Běhala charakterizována příklonem k historismu a zkoumáním aktualizovaných záznamů času.

13.11. – 31.12.2020 JIŘÍ MAREK / GABRIELA SLANINKOVÁ
. TOO FACED

28.08. – 30.09.2020 XX.SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
JENEWEIN – KUTNÁ HORA
Jozef ČIŽMÁR, Jiří KUDĚLA, Adriana SARNOVÁ, Gabriela SLANINKOVÁ,
Leoš SUCHAN

01.07. – 19.08.2020 FELIX JENEWEIN 1857-1905
Studie a definitivy ze sbírek GFJ
02.05. – 21.06.2020 PŘÍRŮSTKY SBÍREK GFJ 2017-2019

28.02. – 26.04.2020 JIŘÍ KUDĚLA / PRÁZDNÉ POLE; VĚC

08.11. – 31.12.2019 JAROSLAV KOLÉŠEK / KŘEHKÉ ZBRANĚ, sochy

13.09. – 27.10.2019 JENEWEIN – KUTNÁ HORA / XIX.Sympozium současného výtvarného umění
Martin FROULÍK, Anna OSADNIK, Ivo SUMEC, Dan TRANTINA, Jan VYTISKA

01.07. – 25.08.2019 FELIX JENEWEIN / studie a definitivy ze sbírek GFJ

03.05. – 23.06.2019 ZDENĚK DANĚK / Daněk v lese / malba

22.03. – 28.04.2019 KATEŘINA BARABÁŠOVÁ
Normální blázni; obrazy
Křest katalogu 10.4. v 17 hod.
(včetně komentované prohlídky výstavy s autorkou)

15.05. – 15.03.2019 BLACK MILK současná ostravská scéna

11.01. – 10.02.2019 DAN TRANTINA, obrazy

02.11. – 31.12.2018 FRANCIS PELICHEK 1896-1937
kresby, obrazy, návrhy

07.09. – 28.10.2018 XVIII.SYMPOZIUM SOUČASNÉHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ
JENEWEIN – KUTNÁ HORA
Kateřina BARABÁŠOVÁ, Vladimír HAVLÍK, Tomáš HONZ, Martin MULAČ

04.05. – 24.06.2018 BAŠTÝŘ Jiří, obrazy

09.03. – 28.04.2018 ŠKUBAL Marek / Bůh odporných věcí, škrábané kresby

05.01. – 28.02.2018 HANA PUCHOVÁ / kresby, obrazy

17.11. – 31.12.2017 Renata CZIROKOVÁ / ZJEVENÍ, obrazy, kresby

Od 01.11.2017 byla výstavní činnost v Sankturinovském domě obnovena.

15.11. – 30.12.2007 BARBORA LUNGOVÁ, obrazy

14.09. – 31.10.2007 PETR PASTRŇÁK /Ve větru
obrazy, grafika

02.08. – 31.08.2007
workshop 02.07. – 15.07.2007 VII. Sympozium současného výtvarného umění Jenewein – Kutná Hora
(Fexa Marek, Maleček Ondřej, Matyska Pavel, Paul Jan, Brázdilová Petra)
výstava prací tvůrčí dílny sympozia

10.05. – 30.06.2007 Pavel Carlsbader, Utta Dora – Německo
vertikální formy / nové práce

08.03. – 29.04.2007 Jaromír Novotný
výstava obrazů s názvem Vítejte!

11.01. – 28.02.2007 Ateliér Malba VŠ UMPRUM Praha
výstava prací studentů

9.11. – 31.12.2006 Jan Paul, obrazy

14.09. – 31.10.2006 Martin Kuriš – hořký kruh, elegie, dopisy Věře / obrazy, ilustrace
(výstava věnovaná Jiřímu Ortenovi)

03. – 31.08.2006

VI. Sympozium Jenewein – Kutná Hora
workshop (03. – 17.07.2006)
Katarína Szányiová-Hudečová, Ivana Štenclová, Roman Šafránek, David Pešat

Katalog Václav Radimský obj. číslo 62005
je již vyprodán.

03.07. – 17.07.2006 VI. SYMPOZIUM JENEWEIN – KUTNÁ HORA
workshop, výstava: 03.08.-31.08.2006

11.05. – 30.06.2006 HAPPY DAYS II.
Jiří Petrbok, Lubomír Typlt

30.03.-30.04.2006 Věra Stuchelová – ZPAMĚTI
12.01. – 28.02.2006 SOCHA 2
studenti a absolventi ateliéru Socha 2 AVU Praha

11.11. – 31.12.2005 KAREL PAUZER, sochy, kresby

09.09. – 31.10.2005 MARTIN ŠÁROVEC, malba

04.08. – 31.08.2005 JENEWEIN – KUTNÁ HORA
V. Sympozium současného
výtvarného umění

05.05. – 30.06.2005 JANLADROU (Francie)
obrazy / peintures

03.03.- 30.04.2005

JAKUB ŠPAŇHEL – Sejdeme se na hřbitově
obrazy GFJ Kutná Hora

06.01. – 28.02.2005 MARTINA NOVOTNÁ – Fascinace neviděným
kresby, obrazy

11.11. – 31.12.2004 JANA BUDÍKOVÁ
Zjevení a stíny – malba, kresba

15.09.- 31.10.2004 ATELIÉR MALBY VŠUP V PRAZE

02.08. – 31.08.2004 JENEWEIN – KUTNÁ HORA
IV.sympozium současného
výtvarného umění

06.05. – 30.06.2004 MARIUS KOTRBA – sochy, kresby

04. 03. – 30. 04. 2004 JAN BAČKOVSKÝ – obrazy

08. 01. – 29. 02. 2004 OTTO PLACHT – obrazy

30. 10. – 31. 12. 2003 Studenti katedry výtvarné tvorby Ostravské univerzity
Už žádné PINETY vykukující z hlavy

11. 09. – 22. 10. 2003 OTAKAR SLAVÍK
Obrazy z Vídně.

01. 08. – 31. 08. 2003 JENEWEIN – KUTNÁ HORA
Sympozium současného výtvarného umění – III.ročník
J.Czesaný, P.Šich, J.Špaňhel

09. 05. – 29. 06. 2003 LUDMILA JANDOVÁ – grafika z let 1980-1992

06. 03. – 27. 04. 2003 MARTIN BALCAR – obrazy

09. 01. – 28. 02. 2003 JIŘÍ HŮLA – Číslo a počet, serigrafie a xeroxy

14. 11. – 31. 12. 2002 JIŘÍ ČERNICKÝ, PETR PÍSAŘÍK, AUDIENCE, Foto, obrazy, objekty, video, instalace

12. 09. – 23. 10. 2002 MICHAL CIHLÁŘ, 42let, suché jehly, barevné linoryty, užitá grafika

10. 07. – 31. 08. 2002 JIŘÍ DAVID, Minulé léto, obrazy

09. 05. – 26. 06. 2002 ROMAN FRANTA, Rej, obrazy

14. 03. – 24. 04. 2002 Studenti FaVU VUT v Brně, ATELIÉR MALBA 2

09. 01. – 28. 02. 2002 THORBJØRN LAUSTEN, Světelné umění, Instalace

07. 11. – 31. 12. 2001 Stanislav DIVIŠ, Dva světy, obrazy

07. 09. – 30. 10 .2001 KAREL VALTER, ETA, ETA, ŽLUTÍ PTÁCI, II. část, Suché jehly 1955-1983, papírotisky 1967-1988

01. 08. – 31. 08. 2001 JENEWEIN – KUTNÁ HORA, Sympozium současného výtvarného umění – II.ročník
J.Černický, S.Diviš, I.Kolman, P. Lysáček, M.Mainer, P.Šmíd, M.Birchler-Suchánková

09. 05. – 30. 06. 2001 MIROSLAV ŠTOLFA, malby, kresby

10. 03. – 30. 04. 2001 FEMME FATALE, Veronika Drahotová, Lenka Klodová, Alena Kotzmannová, Barbora Němcová, Zorka Ságlová, Marie Birchler Suchánková, Karin West

10. 01. – 28. 02. 2001 JIŘÍ SURŮVKA, Umění pro malé i velké, obrazy a tisky

15. 11. – 31. 12. 2000 EDUARD OVČÁČEK, Serigrafie, obrazy, instalace

06. 09. – 31. 10. 2000 IVAN KOLMAN, Portréty a zátiší, obrazy

09. 08. – 31. 08. 2000 JENEWEIN – KUTNÁ HORA, Sympozium současného výtvarného umění – 1.ročník, R.FRANTA, I.KORPACZEWSKI, J.PETRBOK, O.PLACHT, J.SURŮVKA, R.TRABURA

07. 06. – 31. 07. 2000 JAN MERTA, Obrazy

05. 04. – 31. 05. 2000 ROMAN TRABURA, Veselost osamění obrazy, tempery

09. 02. – 31. 03. 2000 VLADIMÍR HAVLÍK, PŮDORYS SVĚTLA, kresby, obrazy 1989-1999

25. 11. – 30. 01. 2000 MICHAL ŠARŠE, Plovoucí v čase, plastiky 1994-1999

15. 09. – 30. 10. 1999 MARTIN ZÁLEŠÁK, Malba 1991-1999

02. 06. – 18. 07. 1999 RUDOLF VALENTA, Plastiky a serigrafie 1974-1999

07. 04. – 26. 05. 1999 JOSEF HAMPL, šité koláže

05. 02. – 30. 03. 1999 BETWEEN NATURE AND CULTURE, Mezi přírodou a kulturou, americká grafika

18. 11. – 30. 12. 1998 PAS DE PARIS, Současné francouzské umění z oblasti Alsace, Languedoc-Roussillon, Franche-Comté, Hérault

06. 05. – 28. 06. 1998 PAVEL CARLSBADER, UTA DORRA (Německo), Dvojice – různé pozice, umění papíru

06. 05. – 28. 06. 1998 JIŘÍ PETRBOK, Farář jde z práce, obrazy 1988-1998

11. 03. – 30. 04. 1998 MICHAL ŠKODA, Objekty

10. 12 – 15. 02. 1998 ČÁRY A BARVY NA PAPÍŘE, Dětský výtvarný projev

01. 10. – 16. 11. 1997 SVATOPLUK KLIMEŠ, Stratifikace ohně, kresby, obrazy, instalace, performance

03. 09. – 28. 09. 1997 JAN KRISTOFORI, Doteky, obrazy, objekty, grafika

06. 08. – 30. 08. 1997 DANIEL BALABÁN, Všední nesmrtelnost, obrazy, objekty

03. 07. – 30. 07. 1997 MARTIN MAINER, Hrady, zámky a zvířata, práce na papíře

21. 05. – 29. 06. 1997 OTTO HERBERT HAJEK (Německo), Znamení prostoru (Raumzeichen), barevné sítotisky (Farbserigrafien)

16. 04. – 11. 05. 1997 JIŘÍ DAVID, STANISLAV DIVIŠ a jejich žáci, výstava AVU Praha

08. 01. – 31. 01. 1997 JIŘÍ PLIEŠTIK, plastiky

05. 11. – 31. 12. 1996 KAREN KUNC (USA), Divining Voice, barevné dřevořezy

03. 10. – 30. 10. 1996 HELENA HORÁLKOVÁ, Labyrinty, grafika

12. 06. – 28. 07. 1996 POCTA ZDEŇKU PEŠÁNKOVI II, J.Štenclová, K.Štenclová, P.Trnka

12. 06. – 28. 07. 1996 JIŘÍ MIKESKA, Ve znamení čtverce, obrazy, kresby

30. 04. – 31. 05. 1996 IGOR KORPACZEWSKI (KW), STARŠÍ VĚCI, obrazy, kresby

03. 04. – 28. 04. 1996 RADAN WAGNER, Malá retrospektiva, obrazy

05. 03. – 31. 03. 1996 PAVEL ŠMÍD, Zajíčci a jezdci, Obrazy

17. 01. – 25. 02. 1996 PETR PÍSAŘÍK, Jistá retrospektiva, Obrazy, kresby