MAGDALENA TURZOVÁ . ANETA FILIPOVÁ . DVOJMO
08. 05. – 21. 06. 2026
Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory
Výstava DVOJMO propojuje dvě výrazné autorky mladé generace, jejichž tvorba vychází z odlišných médií a zkušeností, ale setkává se ve společném zájmu o tvar, strukturu, paměť a prostor. Název odkazuje k dvojímu nahlížení na svět – k paralelní existenci dvou uměleckých přístupů, které se navzájem nespojují v jednotu, ale vytvářejí napětí, dialog a vzájemné doplňování. MAGDALENA TURZOVÁ (1978, Uherské Hradiště) pracuje výhradně s médiem malby, z něhož vytváří prostor intimní obrazové paměti. Její témata vyrůstají z prostředí moravské vesnice, osobní historie a nenápadných předmětů každodennosti. Jak upozorňuje kurátor Radek Wohlmuth, Turzová se citlivou a promyšlenou malbou dotýká témat spojených s dvojsečnou pozicí středního věku – kdy člověk vychovává děti, ale zároveň zůstává dítětem svých rodičů. V jejích obrazech se objevují nalezené obrazy svatých, ochranná přítomnost plyšáků, drobná gesta intimity i vzdoru, zkusmé polibky zrcadla či neklidně tichá měsíční noc. Autorka pracuje s osobní zkušeností, ale dokáže ji převést do roviny obecné, sdílené: její malby vyvolávají atmosféru, v níž se realita prolíná s podvědomím a běžný předmět se stává nositelem hlubšího významu. ANETA FILIPOVÁ (1991, Hradec Králové), vyškolená v malbě i sochařství, rozvíjí tvorbu založenou na materiálu, prostoru a fyzikálních jevech. Její objekty a instalace z posledních let se soustředí na optické fenomény interference, lomu a difrakce světla, jež se stávají formotvorným principem cyklu Iridescence a Interference. Aneta Filipová pracuje s geometrií, s konstruovanými krystalickými strukturami, ale i s organickými formami inspirovanými přírodním světem. V jejích objektech se střetává tradiční řemeslo a digitální technologie, světlo a hmota, energie a tvar. Zkoumá také vztah divokých zvířat k umělému prostředí – napětí mezi přirozeným a konstruovaným, mezi instinktem a civilizačním tlakem.
V rámci výstavy DVOJMO se malířská obrazotvornost Magdaleny Turzové a sochařsko-materiálová citlivost Anety Filipové setkávají nikoli v syntéze, ale v souběhu dvou svérázných pohledů na člověka a svět. Turzová se noří do osobní paměti a podvědomých vrstev zkušenosti, Filipová zase do fyzikálních a organických principů, které formují realitu kolem nás. Jejich společná výstava vytváří prostor, kde se intimní a univerzální, hmota a obraz, světlo a ticho doplňují do podoby dvojhlasu – dvou autonomních poloh, které společně rozšiřují možnosti současného vizuálního jazyka. (ar)








