O GALERII FELIXE JENEWEINA
Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory byla zřízena v lednu 2003 jako muzeum výtvarného umění, příspěvková organizace města, jejímž hlavním účelem je správa Jeneweinova sbírkového fondu a nových sbírek, pořádání výstav výtvarného umění, podpora současného výtvarného umění a vyvíjení výchovně vzdělávací a dokumentační činnosti.
HISTORIE GALERIE
1910/ První pokus o vybudování lidové galerie předcházející vzniku Galerie Felixe Jeneweina byl učiněn již na počátku století přičiněním kutnohorského učitelstva v roce 1910 v Rytířském sále kutnohorského Vlašského dvora.
1950/ Až teprve roku 1950 byla v sedmi sálech 1. patra bývalého školského křídla Vlašského dvora zřízena Jeneweinova galerie (pův. název) Městským národním výborem v Kutné Hoře pod záštitou Národní galerie v Praze za účasti a podpory ministerstva školství, věd a umění, KNV Praha, ONV Kutná Hora, Spolku rodáků a přátel Kutné Hory v Praze a Archeologického sboru Vocel. Galerie měla kromě postranních arkád a depozitáře sedm výstavních sálů: I. Staré umění, II.–III. Jeneweinovo dílo, IV. Jeneweinova pamětní síň, V. Kutnohorské motivy, VI. Současná grafika, VII. Současné umění.
1989 / Plán výstav pořádaných po r. 1989 v Galerii Felixe Jeneweina byl sestavován oddělením školství a kultury MÚ Kutná Hora ve spolupráci s kulturní komisí MÚ, tato komise suplovala funkci odborného pracovníka galerie.
1996/ Současné podmínky, kritéria depozitárního režimu, potřeba aktualizace cílů galerie, si vyžádaly změny v celkovém systému činnosti galerie a fundovanější přístup k řízení galerie i ke správě sbírkového fondu. Vedle toho také nezbytnost akcentace společenské funkce galerie vedly k novému pojetí koncepčně vedené galerie. Byla určena výstavní koncepce pro výstavní prostory ve Vlašském dvoře a v Sankturinovském domě. Galerie byla formálně začleněna do struktury Městského úřadu jako samostatný odbor úřadu.
2003/ Zřízení samostatné příspěvkové organizace Galerie Felixe Jeneweina města Kutné Hory. Vytvoření legislativy, ve zřizovací listině zakotveno směřování sbírkotvorné koncepce a zaměření výstavní činnosti.
2023/ Vytvoření střednědobé koncepce sbírkotvorné činnosti 2023–2025.
JENEWEIN Felix
K nejvýznamnějším kutnohorským rodákům patří český malíř a ilustrátor Felix Jenewein (1857–1905). Otec Jeneweinův, Felix Jenewein (*1805), původem Němec z tyrolského Halle, byl správcem tabákových skladů v továrně v Sedlci u Kutné Hory, česky se nikdy nenaučil a doma mluvil jen německy; jeho matka Barbora (*1818), rozená Maternová, pocházela ze staré české kutnohorské rodiny, jejíž kořeny zde sahaly až do 16. století. Byla to ona, kdo vedl Jeneweina k silnému vlastenectví a náboženskému cítění. Na její přání byl zapsán do královéhradeckého Boromea ke kněžskému studiu. Tento typ studia ovšem mladého Jeneweina málo uspokojoval, i přes jeho náboženský cit, neboť již v té době projevoval velice silné snahy vstoupit na malířskou dráhu. I po přeložení otce do Prahy, kdy se Jenewein ocitl blíže vytoužené Akademii, jen velmi těžce přemlouval otce, který chtěl spíše vidět syna „materiálně zajištěného“ a až po matčině přímluvě u otce vstoupil na pražskou Akademii. Zde 1873–1878 studoval historickou malbu na u profesora Antonína Lhoty, též kutnohorského rodáka a Belgičana Jana Sweertse, ředitele akademie. Po smrti Swertsově, což byla pro Jeneweina citelná ztráta, doufal, že mu bude náhradou prof. Matyáš Josef Trenkwald na vídeňské malířské Akademii. Bohužel se mu již nedostalo oné horoucnosti a zájmu jako u přátelského Swertse. Ve Vídni studoval v letech 1879–1880. Po smrti Jeneweinova otce v roce 1881 a po ztrátě finanční podpory z domova byl nucen k návratu do Prahy. 7. srpna 1882 se v kostele sv. Mikuláše ve Vršovicích oženil s učitelkou Marií Stehlíkovou z Kutné Hory (*1862), v témže roce dokončil cyklus křídových kreseb Daň z krve.
Většinu svého tvůrčího života Jenewein působil v Praze. Uplatňoval se zde nejprve jako ilustrátor v pražských časopisech (Paleček, Šotek, Zlatá Praha). Až od roku 1890 působil dva roky jako profesor kreslení na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1896 se mu dostalo významnějšího ocenění, když získal na výroční výstavě v Domě umělců ve Vídni prestižní Königswarterovu cenu za kvaše Jeremiáš lká nad zříceninami Jeruzaléma a Dopoledne Velkého pátku. V roce 1899 vytvořil pět deskových maleb Ze života Kristova pro Kastnerův oltář vystavený 1900 na Světové výstavě v Paříži. V roce 1900 dokončil své vrcholné dílo – cyklus Mor. 1902–1905 vyučoval kresbu v Brně na Vysokém učení technickém. Po příchodu do Brna se hned zapojil do kulturního života – účastnil se první výstavy Klubu přátel umění v roce 1903. Zde také předčasně ve věku 48 let umírá 2. ledna 1905 stižen mrtvicí. Jenewein byl pohřben v Kutné Hoře na hornickém hřbitově Všech Svatých. Kubistický Jeneweinův náhrobek, slavnostně odhalený 12. května 1913, vytvořený architektem Pavlem Janákem s klasicistickou figurální výzdobou sochaře Ladislava Kofránka je dodnes impozantní dominantou u vstupu na kutnohorský hřbitov.
Jenewein náležel ke generaci tvůrců Národního divadla (František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Josef Tulka, aj.) a stejně jako oni navazoval na romantismus Josefa Mánese. V souladu s tendencemi doby se zabýval náboženskými a historickými náměty z českých dějin. Byl však osamělým poutníkem a nesplňoval požadavky tehdejších konzumentů a kritiků, aby výtvarné dílo bylo líbivé, oslavné a dekorativní. Jeho zádumčivá, spíše německá než česká, introvertní povaha, silný a osobitý náboženský cit a snad i vzpomínka na dramatické prostředí goticko-barokní Kutné Hory ho přivedly k anachronickému navázání na nábožensky orientované umění počátku 19. století, jak ho prezentovali umělci soustředění v římských klášterních komunitách – prerafaelité a nazaréni. Tento bytostný malíř náboženských témat a českých historických obrazů nebyl přijímán oficiálními církevními kruhy ani českými vlastenci. Jeneweinův umělecký názor byl doceněn teprve s nástupem secesního symbolismu. Byl objevován generací umělců „Katolické moderny“. Jakub Deml, katolický kněz a spisovatel, jeden z jejích představitelů sám s podobným osudem, se stal autorem Jeneweinovy první zásadnější monografie – „Dílo Felixe Jeneweina“, kterou vydala Umělecká beseda v r. 1928. Jiný autentický zdroj o Jeneweinově díle představuje vynikající kniha vzpomínek „Životní osudy malíře Felixe Jeneweina rodáka Kutné Hory“, kterou vydala v roce 1938 paní Marie Jeneweinová, pečlivě střežící odkaz svého manžela. Díky její závěti vlastní město Kutná Hora od r. 1941 rozsáhlou sbírku bezmála dvě stě Jeneweinových prací.
Felix Jenewein vytvořil v samotě a zapomnění dílo monumentálních rozměrů srovnatelné snad jen s dílem svého mladšího a jinak orientovaného kolegy Alfonse Muchy. Stejně jako on se vymanil z dobových provinčních vazeb. Na rozdíl od něj a na neštěstí pro sebe však nebyl schopen hledat uznání v zahraničí. Sužován depresemi a opovržením, vytvořil monumentální pomník lidské bolesti, která je odrazem jeho životního i uměleckého osudu.
